Jen profesor nebo něco víc?

Jen profesor nebo něco víc? 48. díl KONEC

11. ledna 2009 v 18:22 | Mischigan
O 2 ROKY POZDĚJI
KATE
Uběhli 2 roky a pro mě to nejhorší období mého života. Mám jeden a půl ročního chlapečka, jako kdyby z oka vypadl svému otci. Je mu strašně podobný a právě proto je to ještě těžší. Nic o Tomovi nevím, jak se vůbec má, jestli si někoho našel. Nevím prostě nic. Máma mi odmítla posílat informace kdyby bylo něco nového.
Elis mi se vším pomáhá. Jsem ji za vše vděčná. Po příjezdu do Prahy jsem si dodělala školu. Měla jsem výhodu v tom, že máma je z poloviny Češka a tak mě češtinu jako malou naučila. Elis mi v tu dobu hlídala Sebastiana. Je to až moc akční mimčo.
Blíží se doba, kdy pojedu zpět do Berlína za Tomem. 18 mi bylo nedávno. Už z mámy strach nemám.
"Kate! Malej tě shání" zavolala na mě Elis z kuchyně. Rychle jsem přiběhla dolů
"co potřebuješ špuntíku? Se ti po mamince stýskalo? Maminka už je tady" natáhla jsem na malého ruce, on rychle reagoval a natahoval je ke mně taky

Jen profesor nebo něco víc? 47. díl

9. ledna 2009 v 14:32 | Mischigan
TOM
Vzbudil jsem se kolem 8 hodiny. Rukou jsem mávl vedle sebe a chtěl nahmatat Kate, ale nebyla tam. V posteli jsem ležel sám. Udiveně jsem se posadil a rozhlídl se kolem sebe. Na nočním stolku jsem uviděl ležet papír, který tam předtím nebyl. Nejistě jsem se pro něj natáhl a začal jsem číst nahlas.
Tome,
Když budeš číst tyhle řádky, já už tu nebudu. Odešla jsem brzo ráno a věř mi, že to pro mě nebylo jednoduché. Nemůžu ti teď říct z jakého důvodu jsem odešla, nemůžu ti ani říct kam odcházím, zda se ještě někdy uvidíme. Dere mi to srdce při pomyšlení, že od tebe budu tak daleko. Včerejší noc byla nádherná. Krásnější rozloučení jsem si nemohla ani přát. Doufám, že mě nebudeš nenávidět za to, že jsem od tebe jen tak zdrhla. Prosím nehledej mě, nikdo neví kde jsem. Adriana ani neví, že jsem utekla, tak ji prosím zatím nestraš. Máma ti taky nic neřekne. Tome miluji tě, nezapomeň na to a nikdy tě milovat nepřestanu. Snad se brzo budu moct vrátit, ale teď to pravdu nejde. Prosím odpusť mi!
Miluji tě, Kate

Jen profesor nebo něco víc? 46. díl

8. ledna 2009 v 18:16 | Mischigan
KATE
Stála jsem už nachystaná před domem a vyhlížela Tomovo auto. Měl 5 minut zpoždění ale dorazil. Nasedla jsem a zatřepala jsem se zimou.
"zima že?" usmál se. Kývla jsem a jeli jsme do studia, protože doma to mají prý teď jak po výbuchu atomovky
"tak jsme tu" řekl Tom jen co jsme vešli dovnitř a už se ke mně sápal. Nechala jsem ho. Nebránila jsem se ničemu. Proč taky, vždyť je to naposledy. Naposledy co se mě dotýká, líbá mě. Bude mi to chybět, moc, nevím jak to bez něj přežiju. Ale chci si to maximálně užít.
"nedáme si sprchu?" navrhla jsem. Tom se na mě nadrženě usmál a vedl mě do koupelny. Serval ze mě všechno oblečení.
"ale já chtěla sprchu, zase by jsi chtěl něco jiného"
"Kate, netrap mě" mrkl na mě šibalsky a cpal mě do sprchy.

Jen profesor nebo něco víc? 45. díl

7. ledna 2009 v 17:40 | Mischigan
TOM
Začal jsem ji lehce hladit po tváři a po vlasech. Jen se otočila na záda, něco zamumlala a spala dál. Lehce jsem se pousmál.
Po hodině co jsem tam před ní seděl a zemi a koukal na ni se probudila.
"ahojky" řekl jsem ji potichu
"ahoj? Co tu děláš?" optala se mě rozespale
"dívám se"
"aha…." Zamžourala očima a znovu je zavřela. Zvedl jsem se a lehl si k ní z druhé strany postele
"už ti je dobře?"
"jo, už jo. Tome?"
"no?"
"chtěl by jsi miminko?" zeptala se a já se zarazil. Je to jen otázka do budoucna nebo to má jiný důvod? Proč se na to ptá. Možná bych ho chtěl. Už nejsem zrovna 17- letej machýrek.

Jen profesor nebo něco víc? 44. díl

6. ledna 2009 v 20:15 | Mischigan
TOM
"Tome?" řekla mi Monika celá udivená, když mi večer otevřela
"ahoj. Můžu dál, nebo mě tu necháš mrznout?"
"jasně, pojď"
"díky"
"co potřebuješ?"
"přišel jsem za tebou a pak za Kate"
"aha, posadíme se, pojď" šli jsme do obýváku, kde už seděla Elis. Když mě viděla málem na sebe vylila kávu
"co tady děláš?" vyjela na mě
"promluvit si o Kate" jen co jsem se o ní zmínil, všiml jsem si, že Elis stěží polkla
"tak povídej oč jde" Monika byla napjatá, netušila o čem chci přesně mluvit. Zároveň na mě působila vystrašeně kvůli tomu včerejšímu odpoledni.

Jen profesor nebo něco víc? 43. díl

5. ledna 2009 v 18:37 | Mischigan
TOM
Už uběhli 4 vyučovací hodiny a Kate tu stále nebyla.
"Adriano, nevíš co je s Kate?" šel jsem se zeptat. Měl jsem o ní už strach
"nevím" odpověděla a tvářila se trochu divně. Dal bych všechno za to, že ví co je s Kate. Jen mi to nechce říct nebo to od ní má zakázané.
"tak dík" otočil jsem se a šel zpátky do sborovny

BILL
"vždyť už jdu!" zakřičel jsem, když někdo zvonil na zvonek od dveří jako o život. Zůstal jsem překvapeně stát ve dveřích nad tím, kdo tam je. Kate! Celá ubrečená.
"ahoj, můžu dál?"
"jo, jo, jasně pojď" vzpamatoval jsem se a pozval ji dovnitř. Pověsil jsem ji bundu a šli se posadit do obýváku.

Jen profesor nebo něco víc? 42. díl

4. ledna 2009 v 13:33 | Mischigan
BILL
Brácha na mě koukal podezíravě.
"dobře" kývl. Jen jsem se pousmál a zase šel pryč. Hned co jsem odešel, Tom znovu začal hrát ´In die Nacht´.

KATE
Další den ráno mi nebylo dobře. Bylo to stejné jako včera a předevčírem. Přemýšlela jsem jestli nemám jít za Elis pro ten těhotenský test a mít konečně jasno, nebo jen doufat, že to přejde? Bojím se toho výsledku.
Po dlouhém rozhodování jsem se zvedla a šla k Elis do pokoje. Klepala jsem ale neozývala se. Otevřela jsem dveře, abych se podívala jestli třeba nespí. Ona tam ale nebyla. Divně jsem se rozhlídla kolem.
"není tam. Brzo ráno musela do práce" uslyšela jsem za sebou mámu. Úplně jsem se lekla a otočila se.

Jen profesor nebo něco víc? 41. díl

3. ledna 2009 v 12:34 | Mischigan
BILL
"tak to je vynikající" zasupěla Monika naštvaně a začala se oblékat
"co zase? Vždyť jsi jim to sama chtěla říct. Teď to ví aspoň Tom" mávl jsem rukama
"přesně jak jsi řekl, chtěla jsem jim to ŘÍCT, ale nechtěla jsem aby nás nachytali. To nebylo na programu" protočil jsem oči v sloup a zezadu se postavil za ni. Chytl ji kolem pasu a hlavu si položil na její rameno
"omlouvám se" šeptl jsem ji do ucha, protože jsem si uvědomil, že jsem to teď trochu přepískl
"to je dobrý. Už musím domů"
"zavezu tě, jestli chceš" nabídl jsem se
"ne, děkuji"

KATE
Už před domem jsem se rozběhla dovnitř. Nemohl jsem se dočkat mé postele. V pokoji jsem hodila batoh hned u dveří na zem a lehla si na postel. Oddychla jsem si, že mám skoro ten celý hrozný den za sebou. Teď to jen pořádně zaspat.

Jen profesor nebo něco víc? 40. díl

2. ledna 2009 v 12:37 | Mischigan
KATE
Jen jsem odpočítávala vteřiny kdy zazvoní a bude po škole. Strašně jsem se těšila domů, že si lehnu do postele a budu spát. Zbývajících 10 minut se táhlo snad jako celá hodina.
"Kate! Počkej" odchytl si mě Tom, když jsem už po škole odcházela domů. Sklíčeně jsem se na něj podívala
"co ti je? Jsi taková přešlá už druhý den. Začínám o tebe mít starost" je to milé, že o mě má strach. Já ho o sebe mám taky. Nechci dopadnout jako máma.
"neboj. To je určitě jen obyčejná chřipka nebo něco podobného" chřipka to je, chřipka, která se na tebe přilepí a už do konce života se ji nezbavíš
"opravdu? Nechceš aspoň hodit domů?"
"ne díky. Pojedu šalinou a pak doma zalezu do postele. Zítra mi bude určitě lépe"
"tak já tam zalezu s tebou a budeme se potit" řekl, šibalsky se pousmál a přistupoval ke mně blíž. Já se rozhlídla kolem sebe a udělala krok zpět

Jen profesor nebo něco víc? 39. díl

1. ledna 2009 v 13:25 | Mischigan
KATE
"ale co když jo? Kate přemýšlej! Nezahrávej si" varovala mě a šla na chodbu. Seděla jsem na své židli a koukala z okna. Hlavou se mi honilo tolik myšlenek typu: co když….
Adriana má pravdu. Pokud se mi neudělá dobře musím k doktorce.
"do prdele" zasupěla jsem a běžela na záchody. Když jsem probíhala kolem Adriany, viděla jsem jen jak kroutí hlavou. Ale já za to nemůžu přece. Prostě si nepřipouštím tu variantu Adriany. Nejprve chci zjistit jestli to není nějaká viróza. Nechci Toma zbytečně plašit.

TOM
"Tome? Máš jít k řediteli" přišla pro mě do sborovny kolegyně. Co po mě může ředitel chtít?
"já?" ukázal jsem na sebe prste
"ano"
Jen jsem udiveně nadzvedl obočí, položil sešity na stůl a šel na kobereček.
"Dobrý den, prý jste semnou chtěl mluvit" nakoukl do ředitelny
"ano. Posaďte se" pobídl mě a ukázal na židli. Posadil jsem se a čekal co se bude dít dál.

Jen profesor nebo něco víc? 38. díl

31. prosince 2008 v 12:21 | Mischigan
KATE
Před domem jsme se s Tomem rozloučila pouhým ´ahoj´ a šla jsem dovnitř. Jen co se za mnou zabouchly dveře, opřela jsem se o ně a po zádech sjela dolů. Seděla jsem tam a s utrápeným pohledem jsem sledovala toho méďu.
"snad aspoň ty mi neublížíš" řekla jsem mu
"Kate! Neseď na té studené podlaze, nachladíš se" objevila se ve dveřích Elis. Rychle jsem si otřela oči od slz a zvedla se
"kde je Adriana?"
"musela už domů"
"aha" položila jsem méďu na stolek abych se mohla vysvlíknout
"to je od Toma?" zeptala se mě. S úsměvem jsem ji přikývla a znovu ho pevně svírala v náručí.
Šla jsem s Elis do obyváku za mámou. Seděla jsem na sedačce a tvářila se jak kakabus. Vůbec jsem nevnímala svět okolo.

Jen profesor nebo něco víc? 37. díl

30. prosince 2008 v 10:53 | Mischigan
KATE
"dobrý večer. Je Kate doma?" přišla k nám Adriana a máma ji otevřela
"jo je počkej, zavolám ti ji" a šla ke mně
"Kate! Máš dole Adrianu" zaklepala mi na dveře a pak šla zase pryč. Hodila jsem na sebe teplou mikinu a šla dolů. Kolem mámy a Elis jsem prošla jako by tam ani nebyly.
"ahoj" pozdravila jsem Adri rozespale, zkřížila ruce na hrudi a zadrkotala zuby, protože venku byla fakt zima
"obleč se, jdeme ven"
"cože? Zmrznu! Nemůžeme zůstat tady?"
"ty seš teda. No nic" řekla s úsměvem a s něčím si hrála za zády.
"co tam máš?" nakláněla jsem se na všechny strany abych viděla, ale nic
"nebuď zvědavá, budeš brzo stará" zazubila se na mě

Jen profesor nebo něco víc? 36. díl

29. prosince 2008 v 12:29 | Mischigan
TOM
Chodil jsem po celém obchoďáku a netušil co Kate koupit. Co by mohlo 16- tiletou holkou potěšit a mohlo by se ji líbit? Jak to mám vědět? Ale sakra, něco přece být musí co bych mohl koupit. Zastavil jsem se a přemýšlel. Když jsem se podíval před sebe, byl tak obchod s hračkami, plyšáky atd. Nečekal jsem a šel dovnitř. Hned jsem si to zamířil k plyšákům, kteří mají nějaký zamilovaný motiv. Do oka mi padl krásný hnědý medvídek, který v tlapkách držel srdíčko a na něm napsané ´Ich liebe Dich´. Měl strašně rozkošný pohled. Vzal jsem ho a šel s ním k pokladně.
"pro dceru? Kolik ji je?" řekla prodavačka na můj vkus až moc zvědavá a ukecaná
"ne pro p….neteř. Je ji 16" už jsem chtěl říct přítelkyni. I tak se na mě divně podívala. Nesedělo ji, proč ´neteři´ kupuji zrovna TOHOTO medvídka? Ale po tom ji může být houby.
"děkuji" poděkoval jsem, když mi ho podala v tašce, zaplatil jsem a zmizel pryč.

Jen profesor nebo něco víc? 35. díl

28. prosince 2008 v 23:10 | Mischigan
TOM
Odpoledne jsem se procházel venku městským parkem. Sněžilo už od večera a všude bylo bílo. Chtěl jsem znovu o všem přemýšlet. Domy byla moc napjatá atmosféra. Potřeboval jsem se pořádně uvolnit, to můžu jen venku a sám. Musel jsem přemýšlet o tom, jestli jsem se neunáhlil v tom rozhodnutí. Vždyť já ani nevím, kterou miluji více. Nechci se rozhodnout špatně abych potom litoval. Už by to nešlo vrátit zpátky, protože bych jedné nechtěl ublížit. Všechno by bylo jednoduché, kdyby Monika tenkrát neutekla nebo kdyby Kate nebyla její dcera. Vůbec bych se s ní nesetkal a tohle nemusel řešit. Protože já nejsem dobrý v takových rozhodnutích. Vždycky jsem se rozhodl nějak špatně a pak se to nedá moc napravit. Bojím se toho, že jsem se rozhodl špatně. Ale jak zjistím, že moje rozhodnutí bylo správně a taky správný pořád je? Nezjistím, v tom je ten problém.
"Tome? Jsi to ty?" ozval se přede mnou ženský hlas, zvedl jsem pohled na tu osobu. Zůstal jsem stát na místě a koukal jsem na ni. Přemýšlel jsem kdo by to mohl být.

Jen profesor nebo něco víc? 34. díl

26. prosince 2008 v 12:12 | Mischigan
KATE
Neodepsala jsem mu, nic. Pokoušel se volat znovu. Už mě to zvonění toho mobilu unavovalo a lezlo na nervy tak jsem to vypla. Znovu mi došla sms. Ne jen jedna. Chodila jedna za druhou.
"je tak strašně neodbytnej!" zasupěla jsem a vypla mobil úplně. Neměla jsem na něj náladu. Chtěla jsem mít klid. Klid, který mi v tomhle momentu nedopřával.

TOM
"sakra!" hodil jsem naštvaně mobil vedle sebe
"co je?" odvrátil Bill pohled od televize na mě
"nic"
"hey, já o tobě a Kate vím"
"no ovšem. Já zapomněl! Ty víš přece všechno!"
"sorry no, že se zajímám o to co je s mým dvojčetem"
"ne ty promiň. Kate mi nebere telefon, nereaguje na sms a vypla si mobil" řekl jsem sklesle a pozoroval jsem mobil
"co jsi ji provedl?"
Photo Sharing and Video Hosting at Photobucket

Jen profesor nebo něco víc? 33. díl

23. prosince 2008 v 20:24 | Mischigan
KATE
Stála jsem tam tak ztuhlá ještě minutu.
"ahoj" pozdravil mě Tom nejistě
"a….a….ahoj" podívala jsem se na něj vystrašeně. On jen kývl rameny, že neví o co jde.
"tak se posadíme ne?" řekla mama a šla ke stolu. Sedla jsem si naproti ní a vedle Toma. Při večeři nikdo nemluvil a jen jsme na sebe koukali. Po jídle to bylo to samé. Využila jsem toho, že jsem byla vedle Toma a pod stolem jsme se nenápadně drželi za ruku. Mamka navázala téma jak se má, co Bill, práce, CD atd. Její ruka pod stolem zabloudila až k nám. Určitě chtěla udělat to stejné. Jen se na mě naštvaně podívala. Nevydržela jsem to, naštvaně jsem se zvedla a odešla k sobě do pokoje. To nemám zapotřebí. Navíc ji tam nebudu dělat debila. Kam tím mířila, že ho pozvala na večeři?

Jen profesor nebo něco víc? 32. díl

23. prosince 2008 v 12:30 | Mischigan
KATE
"dobře. Sice bych ti neměla říct ani jedno, ale seš moje nejlepší kámoška. Tak ti můžu důvěřovat ne?"
"jasně, že jo"
"tak dobře. Chceš slyšet prve tu špatnou nebo dobrou zprávu?" nevěděla jsem vůbec jak začít
"špatnou"
Začala jsem ji teda říkat o Fabim. Jenom na mě udiveně a nevěřícně valila oči a nebyla schopna ze sebe vydat ani hlásku.
"on je tvůj brácha?"
"nevlastní. Dozvěděla jsem se to včera"
"to ti řekla máma?"
"ne, myslím, že měla v plánu mi to tajit do smrti. Tak jsem si našla rodný list"
"proč proboha?"
"co já vím, myslím, že táta o mě nemá ani páru"
"to je mi líto"

Jen profesor nebo něco víc? 31. díl

22. prosince 2008 v 12:20 | Mischigan
TOM
Hodinu jsem byl ještě ve škole a pak chtěl jít domů.
"no tak! Co bude?!" nadával jsem v autě když ne a ne nastartovat. Pořád jsem to zkoušel a ono nic.
"no čau brácha. Mohl by jsi pro mě přijet ke gymplu? Kekslo mi auto a nechce nastartovat" vzal jsem mobil a volal Billovi
"jo jasně, za chvilu jsem tam"
Vylezl jsem z auta, pobral všechny věci a zamkl auto. 15 minut jsem přešlapoval v té zimě na parkovišti. Bill si snad musel skočit ještě na kafe nebo nevím kde se tak sekl.
"je ti zima?" stáhl okýnko, když přijel a vykoukl ven. Jako kdyby neviděl jak se třepu a klepu zubany. Nic jsem neříkal, jen jsem to prošel se zakroucením hlavy a nasedl jsem do auta.
"mohl bych si večer půjčit auto?" nechtěl jsem aby mě tam vezl nebo si brát taxi
"si vem svoje ne?"
"jak asi. Stojí zmrzlé na parkovišti před gymplem" odsekl jsem mu. Asi mu zamrzl mozek, nebo to dělá schválně.
Photo Sharing and Video Hosting at Photobucket

Jen profesor nebo něco víc? 30. díl

21. prosince 2008 v 19:08 | Mischigan
DEN RODIČÁKŮ - ODPOLEDNE, TOM
Mám hodinu čas. Sem nervózní víc jak před maturou. Vůbec netuším jak budu reagovat až Moniku uvidím. Určitě udělám nějakou hloupost.
Za necelou hodinu jsem šel do třídy. Hned na to začali chodit rodiče. Monika došla mezi posledníma. Ztuhla ve dveřích a koukala na mě. Já na tom byl stejně. Ona se snad za ty roky nezměnila. Je pořád stejná. Nakonec se vzpamatovala a posadila se do první lavice. On toho momentu mi uhýbala pohledem. Mrzelo mě to, ale má na to právo. Na jejím místě bych spíš vyváděl. Když bylo po všem, všichni odcházeli.
"paní Fu…. Bartsch!" zavolal jsem na ni, když byla na odchodu. Musel jsem s ní mluvit.
"co chceš?" řekla a stoupla si ke stolu
"promluvit si" kývla a posadila se do lavice přede mnou.
"tak povídej"
"chci vědět, proč jsi tehdy utekla. Čí je Kate dcera!" vybalil jsem na ni. Určitě to čekala, že se budu ptát.

Jen profesor nebo něco víc? 29. díl

20. prosince 2008 v 13:08 | Mischigan
TOM
"kde jsi byl? Myslel jsem, že budeš doma" zeptal jsem se bráchy když došel a sedl si v kuchyni ke stolu
"venku. Celou dobu jsme zavřenej doma nebo ve studiu. Musel jsem se provětrat. Mimochodem, sněží"
"cože že? Si děláš srandu ne?" zvedl jsem se a šel k oknu se podívat ven
"dobrý ne? Půjdeme stavět sněhuláky?" zeptal se ironicky
"ne díky. Z toho jsem už vyrostl" pousmál jsem se a sedl si zpátky ke stolu. Pozítří jsou rodičáky a tak si musím nachystat pár věcí.
"jak seš na to psychicky připravený?"
"na co jako?"
"na to, že uvidíš Moniku"
"nevím"
"Tome? Můžu se na něco zeptat?"
"jasně mluv" přestal jsem se věnovat práci a podíval se na Billa
"co by jsi dělal, kdybys se dozvěděl, že tvůj brácha nebo nejlepší kámoš se vyspal s tvojí holkou?"
 
 

Reklama