I have no words....

Že bych to taky zkusila? Mám stejnou paletu :D :D

Hlavně nezapomínat dýchat, to je důležité... :D

Hope ze spánku vytrhlo vyzvánění telefonu, který měla v kabelce. Naštvaně a hodně neochotně se zvedla z postele, ještě nahá a vyndala přístroj, který se hlásil o život.

"Ano?" zazívala do mluvítka a posadila se zpátky do postele, zatímco se překrývala dekou.

"Hope? Tak co? Co na tu novinu říkal Tom? Neozvala ses, tak jsem usoudil, že asi možná slavíte po vašem," smál se Sasha do mluvítka.

Dech se jí zadrhl v plicích… Úplně zapomněla, že by měla zavolat svému kamarádovi a poreferovat ho, jak se s tím vypořádal Tom. "Sasho," zavzlykala a opět začala plakat, jelikož celá ta situace byla opravdu hodně smutná.

"Copak se stalo?" strachoval se ihned.

"Hádali jsme se… Řekl, že kdybych na to přišla dřív, tak by se s tím dalo něco dělat… Vůbec neví, jestli to dítě bude chtít… Nevím, co dělat… Nutit ho nebudu," povzdechla si a rukou si vjela do hnědých vlasů.

"Cože?! To je šašek nevycválaný! Jenom mi řekni, žes do téhle chvíle neplakala, že ne?"

"Ne… Spala jsem… Jelikož… No o tomhle mluvit nebudu…"

OBLEČENÁ v županu jsem sešla schody, abych si ještě uvařila čaj, než půjdu opravdu spát. Když jsem ale nakoukla do obývacího pokoje, hned jsem zalitovala, že jsem něco takového udělala. Padl na mě pohled několika lidí, mezi kterými jsem poznala jenom Billovy a Tomovy oči.

"Ty opravdu nejdeš?" zvedl Bill obočí. "Myslel jsem, že si Tom dělá srandu," naklonil hlavu na stranu. Zavrtěla jsem hlavou a chtěla odejít, ale Tom mě zarazil.

"Prdelko, pojď sem," pobídl mě a poklepal na pohovku vedle sebe. Přivřela jsem oči. Tohle byla naprosto trapná situace. Přešla jsem přes práh a strčila si ruce do kapes županu. Tom si stoupl a přešel ke mně. "Chci ti je představit," usmál se na mě a chytil mě za ruku, propletl si se mnou prsty. Netušila jsem, jestli to znamenalo, že se mnou chlubil, nebo to bylo gesto opravdu zamilovaného kluka.

"Tak tohle je ta tvoje krásná švagrová?" promluvil malý chlapík se šikmýma očima a pitomým střihem. Postavil se, zatímco se dál díval na Billa a natáhl ke mně ruku. "Jsem Shiro," představil se.

"Ahoj," usmála jsem se na něj, ale ani trochu jsem neměla potřebu se s ním dál bavit. Byl mi nesympatický, až se mi svíral žaludek. Ani trochu jsem se v jeho přítomnosti necítila ve své kůži.

"A vedle něj sedí Ria," řekl Tom a ukázal na pohlednou mladou dívku s lesklými vlasy a dokonalou pletí. Pomalu si olízla své plné rty a hned je roztáhla do úsměvu.

Uuuuuaaaaa ♥

Vždycky, když vidím ten čas, tak se mi protáčí panenky :D

Tom: Budu...

... celý den v naší zkušebně s Géčkama! :-)

Bill visí ve studiu... Tom

Skvělý způsob, jak začít týden volna, pracuji s mým malým kamarádem! Georg

Tomovi ta čepka tááák sluší :)

A zase si sahá na tu svojí prdelku :D

Ježiš, ti dva mají tak hubený nohy až to hezký není :D

Takový roztomilý kukuč :)

Neutíkala. Šla sice rychleji, než jí nohy dovolovaly, ale pořád se to ještě nerovnalo běhu. Slzy jí klouzaly po tváři a plíce jí pomalu pálily z nedostatku kyslíku. Pořád se jí v hlavě přehrávala učitelčina slova o tom, že Tom dobře líbá. Bylo to jako kousnout do kyselého jablka. Vyčítala si, že byla tak hloupá a šla za ním, ale musela s ním mluvit, když jí doktor potvrdil její obavu. Telefon v kabelce vyřvával, ale Hope jej ignorovala. Naštvaně si dlaní setřela slzy z tváří a došla na zastávku. Sice byla rozhodnutá, že domů půjde pěšky, ale nakonec se rozhodla, že pojede autobusem, jelikož únava jí začínala zmáhat. Položila si ruku na břicho, jako by už bylo zvětšené, zatím ale bylo nádherně ploché. Autobus přijel jako na zavolanou. Nastoupila skoro mezi prvními, ale skoro všude bylo plno. Posadila se na jediné volné místo a nějaká paní, která nastupovala za ní, začala remcat, že by taky mohla pustit starší osobu sednout. Raději se kousla do tváře, aby nebyla nepříjemná.

"Slečno, co kdybyste mě pustila sednout?" zeptala se žena, která stála nad ní a ve tváři neměla jedinou vrásku, mohla být pouze o pár let starší než ona sama.

MYSLELA jsem, že jsem cestování přišla na kloub, ale i tentokrát jsem byla zničená z věčného sezení, čekání, stání a dalšího sezení. Bylo neuvěřitelné, kolik času to všechno trvalo. Bylo to děsné, nesnášela jsem to. Celou dobu jsem měla náladu pod psa, i když se mě Tom snažil rozveselit. To se mu to mluví, když je na cestování zvyklý a je to jako jeho hobby. Vlastně jsem se ani nijak nesnažila sledovat dění kolem sebe, prostě jsem jenom následovala ty tři a snažila se na nikoho nemluvit, protože bych musela být hodně hrubá. Naštěstí jsem během letu usnula, takže jsem aspoň nějak využila čas. Ale i když jsem spala, byla jsem unavená z cesty a připadala jsem si, jako bych vůbec nespala. Vlastně mi to připadalo, jako by mi ten spánek ještě sebral energii, která mi zbývala.

"Zlato," zamumlal Tom a políbil mě na tvář. Otevřela jsem oči a zamžourala na něj. "Zase jsi usnula," pohladil mě po paži. "Už jsme doma," naklonil hlavu na stranu.

"Už?" vzdychla jsem a napřímila se.

Jak já zbožňuju ty jeho svaly na rukách :) Hned bych se nechala od něho obejmout :D :)

Mateo: opravdu ne.. ?!? já ano! ;) dobrý rozhovor.